Do roku 201 př. n. l. ovládali území Španělska Kartaginci, poté se Španělsko stalo součástí Římské říše. V roce 415 n. l. území ovládli Vizigóti, ti spravovali území až do roku 718, kdy byli poraženi muslimskými útočníky a Španělsko se tak stalo na tři století jejich kolonií. Pád Maurské říše způsobil pád Umajovců v roce 1031. Po pádu Maurské říše došlo k rozdělení území na Aragonii a Kastilii. Po sňatku Isabely a Ferdinanda II. došlo ke spojení obou částí v jedno království. V roce 1492 dobilo Španělské království poslední zbytek území ovládaného muslimy (Granada). V období mezi rokem 1492 a 17. stoletím započal Španělsku Zlatý věk. Španělé započali s kolonizací Nového světa. Úpadek v 17. století byl způsoben dlouhotrvajícími válkami o španělský trůn.  Válku o trůn vyhráli Bourboni a sesadili tak z trůnu Habsburky. Naprostý úpadek Španělsko zaznamenalo během Napoleonových tažení, kdy došlo v Jižní Americe k povstání a započala tak válka o nezávislost. I v samotném Španělsku došlo postupně ke vzniku nepokojů mezi absolutistickou monarchií a liberalistickými silami. Celá situace vyústila v roce 1898, kdy došlo ke Španělsko-Americké válce. Španělsko válku prohrálo a ztratilo tak své poslední kolonie. Ve 20. století prošlo Španělsko poměrně bouřlivým obdobím, které mělo za následek množství změn. V roce 1923 byla vyhlášena vojenská diktatura generálem Miguelem Prima de Riverim. V roce 1931 byla vyhlášena republika. Toto vedlo k občanské válce v níž zvítězili nacionalisti a v roce 1939 se Španělsko dostalo pod tvrdou diktaturu generála Franca. Po smrti Franca v roce 1975 se ujal vlády král Juan Carlos I., zřídil konstituční monarchii a zrychlil liberalizaci. Mezi léty 1978 – 1981 bylo opět Španělsko zmítáno nepokoji, kdy byly snahy o vojenský převrat. Tyto snahy se králi podařilo potlačit. Od roku 1981-1996 vládl v Španělsku Kabinet levého středu. Po roce 1996 byl vystřídán pravicovou koalicí. Dodnes jsou velkým problémem útoky baskických separatistů neboli ETA.